“Jani, mě je taaaak dobre. Citim efekt na těle i na duši. Super, díky moc. Dnes to fakt bodlo. Použila bych oblíbenou hlášku mých klientů: Tebe bych potřebovala doma :D”

Jana

*****

“Ahoj Jani, moc Ti děkuji za úžasnou “práci” se mnou. Cestou domů jsem si potřebovala koupit novou voňavku – takovou jsem ještě neměla – úplně jiná než ty, co mi voněly dřív 🙂

Včera dopoledne to bylo pro mě emočně náročné, ale odpoledne jsem v tom všem viděla, že jsem ušla kus cesty a že na vše nejsem sama a mám úžasnou rodinu. A i když to bylo dopoledne náročné, tak jsem ale stejně vnímala jiskru v očích a dokonce jsem víc mluvila a říkala, proč mi co vadí.

Děkuji a moc ráda se zase někdy k tobě objednám.”

Martina

*****

“Janičko moc Ti děkuji za Tvoji dnešní péči a prostor. Mám pocit jako by to byla nejsilnější terapie co jsem kdy prošla. A naprosto mě fascinuje jak jen jemný dotek toho tolik zmůže. Bylo to pro mě velké, že v naprosto bezpečném prostoru klidu mohu najít přijetí s tím že to opravdu bylo náročné, bolavé a způsobilo mi to nějaké zaseknuti. Ještě se v těle i ve mě něco děje ale i když jsem to musela jít chvíli vyplakat do ticha lesa, cítím v sobě úlevu, že nějaká moje část pomalu ožívá zpět. Sledovala jsem odpoledne potucek a bylo nádherné jak jemně a přitom silně plynul. A v tom všem to uvolnění, neustálý tok, příliv nového i pusteni a život. Moc děkuji.”

Lucie

Poprvé byl kraniosakrální systém objeven a zkoumán osteopatickým lékařem a zakladatelem kraniální osteopatie W. G. Sutherlandem už počátkem 20. století. Tento lékař zjistil, že kosti lebky nejsou pevně srostlé, ale že lebeční švy umožňují jednotlivým částem lebky jemný pohyb. Na lebce je tak možné cítit pomalé rytmické pohyby, které označil jako projev tzv. “primárního dechu” (primární respirace, dech života). Zjistil, že pohyblivost jednotlivých kostí má vliv na psychické i tělesné projevy člověka. Některé pohyby jsou normální a některé abnormální, signalizující určitá omezení v těle. Jejich jemným ovlivňováním je možné pozitivně působit na celý organismus.

Na tuto metodu navázal americký chirurg a zakladatel biomechanického přístupu kraniosakrální terapie J. E. Upledger počínaje 70. léty 20. století. Ten si během operace krku všiml pravidelného rytmu na míšní membráně, který je odlišný od dechového i srdečního rytmu. I on byl tehdy svědkem onoho primárního dechu, který  se projevuje pulzací mozkomíšního moku uvnitř lebky a páteřního kanálu, a který se následně přenáší nejen na kosti lebky, ale skrze systém membrán, fascií a tekutin i do celého těla. Celý náš organismus je tak dokonale propojenou sítí vzájemně komunikujících struktur. Pokud někde vznikne napětí nebo jiná anomálie, projeví se v celém systému a ovlivňuje ho. Stejně tak působením na systém můžeme tyto blokády rozpouštět nebo se s nimi naučit komfortněji žít.

Nejmladší vývojovou větví kraniosakrální terapie je kraniosakrální biodynamika. Ta jde víc za hranice mechanických přístupů a dává větší prostor energetické dynamice a jemnohmotným procesům, které uspořádávají tělesné funkce. Vychází z přesvědčení, že životní síla, která uvádí do pohybu primární dech a kterou můžeme vnímat rukama jako pohyb kostí, membrán a tkání, prostupuje celé naše tělo, celý Vesmír. Každá buňka v těle následuje svůj nepatrný avšak všudypřítomný rytmus, který se zažehává při početí a zaniká smrtí jedince. Tak jako nádech a výdech, příliv a odliv, jin a jang, vše má svůj jedinečný rytmus v dualitě vesmírné jednoty. Pokud je naše životní síla dostatečná, její proudění plynulé a silné, jsme zdraví. Pokud ji oslabují nebo omezují neblahé životní události jako stres, přetížení, úrazy nebo traumata, ať už fyzická, emoční nebo psychická, projeví se to i na naší vitalitě a zdraví.